Vedu rozhovory s Panem Lynxem. To je napůl člověk a napůl rys. Jeho první album způsobilo rozruch a spousty husích kůží. Pan Lynx je hudebně výtvarné dílo Michala Skořepy, muzikanta, hudebního producenta, výtvarníka a klipaře. Přesto, že je na scéně chvilku přes rok, hraje letos na festivalu Rock for People k jeho 30.narozeninám. Obrovský úspěch už teď. Album doprovází originální artworky, které mě zajímají.

Michale, předlohou ke kresbám jsou samotné písně. Každý motiv je jednak zobrazený na bookletu alba, ale ty kresby existují i jako velké formáty malované na čtvrtku pastelkami. V dnešní době nejrůznějších technologií…ty maluješ každého Lynxe pastelkou. Na čtvrtku. Proč?

To je jednoduché. Dnešní doba je postavená na snadnějších možnostech, jak dělat cokoliv. Když si vezmu lihovku, pastelky a tužku v tomto případě, pak si tím přirozeně přidělávám práci. Proč to dělám? Protože mám pocit, že tím se s tou věcí můžu opravdu dobře spojit. Jsou lidé, kteří se vnímají jako tvůrci, když zadají do AI dvě věty, a mají pocit, že se tím kreativně zapojili do procesu, aby něco vzniklo. Jasně… I já bych si tím mohl usnadnit cestu. Ale podle mě největší nebezpečí kreativního člověka je usnadňovat si cokoliv. Tuhle techniku si užívám právě proto, že mě k něčemu vyzývá. Je zároveň riskantní, žádá si ode mne poctivý čas. Já si pamatuji, co jsem u jednotlivých artworků poslouchal za rozhovory, kde jsem je kreslil, všechno… Tahle cesta si ode mne žádá maximální přítomnost. 

První kresba, na kterou jsem se zvědavě ptala, byl polibek. Pana Lynxe s tebou. To je motiv k písni “Proč se máš?”. Co skrývá artwork za příběh?

Ten vznikl až jako jeden z posledních. Po dokreslení prvních dvou artworků jsem nemohl rozlousknout podobu zbylých sedmi.  Pak jsem si dal mapacho. Tabák, který si indiáni dávají v Peru při ayahuaskových rituálech k uzemnění, když je to vystřlí moc vysoko. Já jsem ayahuasku nikdy neměl, ale mapacho mi pomohlo propojit se se zemí, uvnitřnit se….na mně, jako na někoho, kdo nikdy neholdoval drogám, to mělo silný účinek. Včetně zvracení. No očista. A cestou domů mne napadly hotová témata všech zbývajících artworků. Komplet. I tenhle. Proč se máš je písnička o sebepřijetí.  Na svět se narodíš proto, abys se v tom těle mohl rozšířit o určité zážitky a zkušenosti. Jak je to v refrénu té písně “Sám jsi to chtěl – tohle tělo – aby se v něm rozpomnělo – tvý já na sebe – tak na co si stěžuješ – dušičko malá…” Takže ten motiv zobrazuje mě, jak přijímám svůj vnitřek, Pana Lynxe. A ty kulisy… zeď, okno… to je odkaz na Jana Saudka a jeho slavnou fotku, kde je on mladý se svým bratrem Kájou, který je mi velkým vzorem. Říká se, že měli spolu složitý vztah… Což může mít i člověk se svým vnitřním zvířetem. Pak je v okně vidět měsíc. To je moje znamení. Zároveň i proto, že já jsem znamení luny, má Pan Lynx měsíčky na klobouku. 

Pan Lynx – “Proč se máš?”

Ty jsi jednotlivé artworky vytvářel postupně, jak jsi postupně představoval jednotlivé songy. Víš, na jaké zpracování jsem byla nejvíc zvědavá?

Netuším.

Na Klidorys. Já jsem totiž do té doby neviděla vkusně ztvárněný ženský klín.

Já jsem viděl hodně umělecky ztvárněných ženských klínů na dřevě lavic v základní škole:)

I jsem jich nemálo ztvárnil sám. Písnička Klidorys je na hraně. Ale když se to vezme s humorem, pak není pobuřující a stejně tak na hraně i s humorem se dá brát tanhle artwork. Zároveň je to jeden z těch, co už jsou prodané. Napadla mě lilie, protože je to krásný ženský motiv. Líbila se mi pak představa síly moře a ty dvě skály, které se symetricky blíží ke středu…jo všimni si, že všechny ty artworky jsou mandalovitého charakteru. To znamená, že tě mají vtahovat jako portál do středu dění… a tyhle dvě skály jsou konkrétní dvě skály, které jsou na pobřeží u Rudého moře v Dahabu. To místo jsem navštívil před dvěma lety s přítelkyní i také kvůli tomuto místu, tzv. Blue Hole, což je pěti set metrová propast pět metrů od pobřeží. Černá díra prudce klesající dolů. Já jsem do té doby měl totiž největší strach a fóbii právě z hloubky v moři. Proto jsem se tomu vystavil. A překvapilo mě, když jsem nad tou propastí byl, že jsem necítil žádný extrémní pocit strachu, žádné drama, žádnou emocionální dualitu strachu, nebo extáze. Byl to pouze silný prožitek bez jakéhokoliv zabarvení. I to můžou lidé ve spojitosti s Panem Lynxem u poslechu jeho muziky zažívat. Říkají mi to. Někdy neví, co si o té muzice mají myslet, ale mají z ní silný zážitek. 

Pan Lynx – “Klidorys”

Já jsem si kdysi půjčila tvůj obraz na výstavu do Plas. Temný obraz zubícího se Pana Lynxe pojídajícího křupky. Teniska a svářecí brýle. Proč takhle kombinace?

To je artwork “Výlety do temnoty”. U něho jsem jako u prvního sebral odvahu a začal ho v kavárně kreslit na čtvrtku. Třicet krát třicet, velikost LP. Jel jsem to od oka. Ty pastelky se sice dají jakž takž gumovat, ale chce to mít i tak dost jistou ruku, protože donekonečna je gumovat nemůžeš. Tím jsem zjistil, že jsem se pustil do dost náročné věci a pravděpodobně tenhle artwork bude rarita. Myslel jsem si, že na ostatní písně kašlu. Ale jakmile jsem ho vybojoval a dokončil, motivovalo mě to pracovat dál i přesto, že právě tahle kreslící část byla na přípravě desky pro mě to nejtěžší. Jsem vděčný za svůj rukopis. Nemám takový talent jako nadanější malíři. Ti dokážou nakreslit věci dokonale jako fotku. Já dokážu nakreslit věci jako Skořepa a právě tato znouzectnost mi umožňuje originální ksicht. Trochu jsem koketoval s tím, že artwork “Výlety do temnoty” bude cover desky. Nakonec jsem si řekl, že mnohem silnější bude dát všechny artworky dovnitř, aby za nimi člověk musel jít dovnitř do bookletu. Jako do onoho pomyslného lesa, který má deska v názvu. Tenhle artwork odkazuje i na stejnojmenný videoklip. Miluju Křupky. Když jsem byl malý, babička mi po obědě nasypala tři křupky do mističky, což byl rituál, na který jsem čekal celý den. Křupky má rád i Pany Lynx a tady mi jimi dává najevo, že patříme k sobě. I když se tváří děsivě, je pro mě synonymem poznání a nacházím v něm zde poprvé kámoše. Za ním je velký měsíc. To je opět moje znamení luny. Ty další dva motivy, bota a brýle, jsou pozůstatky toho, na čem je Pan Lynx postavený. Bota vpravo nese nápis VEN. To měl být grungeový muzikálový film… něco jako kdybys smíchala Pražský Výběr s Jesus Christ Superstar a Soundgarden. Měl mi v něm zpívat David Koller, Viktor Dyk, Radek Škarohlíd, Michael Kocáb, chtěl jsem tam mít i Dana Bártu a všechny tyhle devadesátkové legendy…mám na něj i natočený za čtyřista tisíc několikaminutový trailer jako ukázku toho, jak to mělo vypadat, který zatím leží v trezoru. Považoval jsem to dlouhou dobu za tu hlavní věc, kterou chci udělat. Ta muzika je kompletně složená, ale nesehnal jsem na film peníze. Důležité je, že když později vznikla nabídka natočit s mojí kapelou Stroy v Americe desku „Like it or not“ ve studiu v L.A., tak jsem cítil, že do té Ameriky nepatřím, protože mám za úkol dodělat v Čechách právě tenhle film. Ale bohužel nedopadl. Protože měl dopadnout Pan Lynx. Proto jsou tam i ty brýle. Ty nám vyrobil takový mexický steampunkový černokněžník v L.A. Koupil jsem je na blešáku na hřišti FairFax High School, na kterou chodil Anthoni Kiedis z Red Hot Chili Peppers, Slash  a podobné legendy, včetně producenta zmíněné desky Alaina Johannese.

Máš ještě ty brýle?

Mám. Ty brýle reprezentují moje nejšťastnější období se Stroy. Na základě toho, že jsem nepokořil svět se Stroy a že ani po 11 letech práce nevyšel můj film, jsem pochopil, že člověk je schopen pustit cokoliv a smířit se s čímkoliv, co se nestane i když po tom touží, protože vesmír má pro něho přichystáno něco jiného. Díky tomu jsem do Lynxe vstoupil s maximální lehkostí a s několikanásobně větší odvahou dělat si absolutně co chci na všech frontách, které se ho týkají. 

Pan Lynx – “Výlety do temtoty”

S Výlety do temnoty se, jak jsme již nakousli, pojí i originální klip. 

Ano. To je rovněž všechno ručně kreslené. Všechno, co v tom klipu vidíš, jsem nakreslil ručně na tabletu. Připravoval jsem ho rok a půl ve dvou lidech, já s Martinem „Mty“ Šafusem, který mě naučil zasadit vše do 3D prostředí. Ukázal mi, jak dělat průlety těmi 2D kresbami, aby to vypadalo jako leporelo. Stálo mě to málem zdraví. 

Ten klip je opravdu nádherný. Kdyby sis ho postupně zastavoval, máš hned k mání mnoho obrazů.

Mmm. Další motivy pro artworky?

Teď se díváme na můj nejoblíbenější artwork. Pana Pyromana. Jednak ta skladba k němu je skutečně překrásná a i ten motiv se mi hodně líbí. Popíšeš mi ho?

Tenhle výjev přišel právě s tabákem mapacho. A princip toho je, že když v člověku, kterého já sám reprezentuji na té levé straně obrazu, hoří srdce, tedy vnitřek a za ním les, tedy vnějšek, tak ta duše, zde Lynx reprezentující pravou stranu, mu ukazuje, že když si ten požár přizná, dovolí si ho uvidět a uhasí ho třeba i slzami, tak tím může vzniknout něco nového. Proto to srdce raší novou zelení. Protože se lečí a léčení je kreativní proces.

Pan Lynx – “Pan Pyroman”

Co znamená ten požár? To je nějaký průser v životě?

Většinou to znamená, že v té realitě, kterou člověk žije, zapomene na svůj vnitřek a ten ho pak volá. Když neslyší, spustí nějaký požár. Když už jsme moc velcí roboti, požáru si nevšimneme. Pan Pyroman je o tom, že lidé už si ani neuvědomují, že rozpoutávají požáry jak vnitřní, tak vnější. A až když je na ně příroda začne ve velkém upozorňovat a lidem prakticky hrozí vyhynutí, tak se někteří z nich probudí a uvědomí si, že je to pouze vnější reprezentace jejich likvidace sebe sama. Což znamená, že člověk by se měl permanentně snažit být propojený se svým hlubším vnitřkem. U mě ho reprezentuje Pan Lynx, rys, jako moje vnitřní zvíře. V den, kdy jsem kreslil tenhle motiv, zemřela Sinéad O´Connor. Já jsem u toho poslouchal její písničky, rozhovory s ní….Takže ten motiv nese celou tuhle melancholii.

Výhoda vernisáží se žijícími autory je, že se tě na tyhle příběhy lidé můžou přímo osobně zeptat. Chystáš nějakou výstavu v dohledné době?

Plánuji vystavit 9 nových artworků, až vyjde nová deska. S tím, že budou přítomny i tyto artworky z desky “Kdo se bojí, musí do lesa”. Ty, které jsou již prodané, budou zastoupeny ve vytištěné formě. Ty, které ještě prodané nejsou, budou v originále na výstavě k mání. Kdy ta výstava přesně bude, zatím nevím. Záleží na vydání druhého alba, dvojčeti toho prvního. Co s jistotou vím, že se bude jmenovat “Odvrácená strana lesa”. A bude o tom, že se z té cesty do pomyslného lesa, kterou jsi zažila při poslechu prvního alba, vrátíš zpátky do reality, která se na základě poznání ukazuje být trenažerem.

Aktuálně tedy pracuješ na hudbě k druhému albu. Chystáte několik koncertů včetně vystoupení na narozeninovém dni festivalu Rock for People. Jak do toho všeho vtěsnat malování dalších artworků, když Pan Lynx není jediná tvá práce? Jak dlouho takový artwork trvá?

Tak patnáct dvacet hodin. S předpřípravou vlastně třicet.

Ty kreslíš každého Lynxe, kterého vidíme na pozvánce, videu, plakátu,…kolik nakreslíš Lynxů měsíčně?

To záleží, kolik máme koncertů a akcí. Ale zajímavé je, že jsem ještě nikdy nebyl otrávený, když jsem to měl udělat. Přitom tím trávím tolik času.

Není to tím, že jsi říkal, že jsi u toho maximálně přítomný, takže u toho vlastně odpočíváš, je to nějaká forma tvého zastavení?

Taky. Já Pana Lynxe vnímám jako samostatnou bytost. Nekreslím sebe. Není to žádný egotrip. Jeho postavě jsem vděčný za hodně věcí, které mi přináší.

Jak to, že Pan Lynx probouzí v lidech živočišnost?

Protože je to zvíře a je to jeho přirozeností. Ale je to jako kdybys řekla, proč červená barva v někom probouzí agresitivu? V někom zase červená barva probouzí klid. Všechno je o posluchačích. Jedna písnička někoho může pohladit, pro druhého to může být nářez. Já sám se dostávám do momentů, kdy nevím, jak ty písničky vnímat. Když jsem stál nad tou propastí v Dahabu, tak jsem vnímal jen velikou sílu toho momentu. A to se mi děje někdy i u těch skladeb, co složím. Nevím přesně, co si o tom myslet, jestli jsou takové, nebo makové, smutné nebo veselé, ale cítím z nich tu sílu a když tam je, je to všechno, na čem záleží. 

A jak víš při skládání, že už je to finální podoba té skladby?

Jestli už je skladba hotová, poznám podle toho, že mi Pan Lynx řekne, že je hotová.

Já když jsem poprvé slyšela Parawolizovanej, seděla jsem u ohně a netušila jsem, že přijde taková skladba. Připadala jsem si po čase poslouchání, že u toho ohně nesedím sama, že je tam víc lidí, co i bubnují a spustilo to ve mně spontánní divoký tanec. Vůbec jsem to nečekala. Ta skladba u mě zahrála na nějaké úplně nejhlubší DNA vrstvy. Pana Lynxe si rozhodně nepouštím jako podkres, když chci vařit. Na jeho poslech se chci soustředit. To samé skladba Katedrála. Ta spustila zase vodopád slz.

Parawolizovanej a Katedrála jsou na úplně opačném spektru. U Parawolizovanej… já rád používám různá chřestítka, tamburínky, šamanské bubínky jako podkres. U bubnů mám často rád kotle, přechody, protože mají indiánský vibe. Ten má sílu dostat tě do transu. I když je to nářez na vícero úrovních, ta skladba to unese. Katedrála je z těch nejjemnějších věcí na desce a je o překonání strachu ze smrti, když člověk pochopí, co je v životě nejdůležitější, tedy žít ho v lásce k okamžiku. Zároveň jsou ale všechny songy Pana Lynxe dost propojené a mají společnou esenci, protože jsou všechny z toho jednoho neduálního zdroje hlubiny lesa. 

Jsem hodně zvědavá, s čím přijdeš na tom následujícím albu. Protože to první u mě spustilo spoustu věcí. Potřebuju návod, jak fungovat dál.

No, ta deska je prakticky hotová. Řadu songů jsem měl hotových už když vyšla první deska. Bude jich také celkem devět. Také devět artworků. Témata se vzájemně prolínají. Takže když si někdo poslechne obě alba, budou fungovat jako ucelená kompaktní věc. U té nové desky bude větší důraz na to, jak funguje realita a nakolik si tu realitu vytváříme sami tím, jak myslíme. Začíná to hned písničkou Trenažér, což je doposud asi nejtvrdší věc, kterou Pan Lynx udělal. 

To se těším!  Michale, moc děkuju! Že přistupuješ k věcem takhle poctivě a nehledáš zkratky. Držím palce tobě i kapele. A těším se na váš koncert na Rock for People! 

PS: živě si v létě můžeš Pan Lynxe poslechnout

15.6.2025 ROCK FOR PEOPLE

5.8.2025 BRUTAL ASSAULT

8.8.2025 KRÁSNÝ ZTRÁTY – VŠETICE

18.8.2025 FESTIVAL NA ULICI – PLZEŇ

23.8.2025 BRONFEST – MNÍŠEK POD BRDY