Čundr Rabštejn nad Střelou

Představuju si, jak spolu sedíme zase na podobném čundru a vzpomínáme na ty předchozí, lásko. Jsem duší nenapravitelný romantik. A ty taky. Jinak bys tohle nedělal. Sice před klukama je to samý woe. Ale kluci zmizí a ty mi nosíš bivak v krosně, rozděláváš oheň a hladíš mě ve vlasech, jak tam spolu ten plamen tiše pozorujeme. 

Vlak nás vyplivnul v Žihli. Každej čundr začíná nádražní hospodou a chlazeným pivem. Mastili jsme karty. 

“Když vyhraju já, půjdeš lesem nahá.”

“Cha! To když vyhraju JÁ, budeš mě deset minut líbat po těle!”

Výsledek byl těsnej. 6:7.

Fascinovaně obcházíme obrovský žulový balvany ve skalním městě. Procházka lesem, to je jako pomazat si mozek hojivým balzámem. Dojdeme na místo, kde podle mapy má být tábořiště. Nepřekvapuje nás, že je už obsazené. “To snad není možný, zase nám to někdo vyfouk!”  Tak hledáme na kopci jiné vhodné místo a nakonec se utáboříme na malé mýtině uprostřed lesa. Kousek od nás burácí u ohně chlapskej večírek. Dole v údolí řeky musí hrát nějaká kapela. Řve to tam elektrickýma kytarama. My dva hledáme suchý klacky a rozděláváme oheň. Jako kočka spokojeně předu v tvým klíně. Oheň praská. První hvězdy na obloze. “No on je dokonce dneska úplněk, vidíš?” před námi se rozkryje do zlatova zářivý balón. 

“Hraje tu nějaká kapela Mr. Pig,” vygooglíš to obratem. Tak jsem já jediná, kdo poctivě zapnul už ve vlaku na mobilu letovej režim. “Hrajou hard rock a heavy metal.” Ideální žánr na večerní rozjímání.

Jsme v lese v kopci. Pod námi údolí s řekou Střelou. Já se nalazuji na vesmírný vlny, v tom prudce zapraskají větve a těsně vedle nás ve tmě rozezleně zachrochtá divočák.

Srdce mám až v krku. Instinktivně oba hbitě chytneme nejbližší klacek do ruky a stoupneme si těsně k ohni. Pomalu tě chytám za ruku a bojím se i dýchat. “Vidíš ho někde?” zíráme do tmy. Nevidíme nic. Jsme ozářeni ohněm. Jen slyšíme zrychlený dech prasete blízko vedle nás ve tmě.

“Langi, já tady neusnu!” odhodlám se pošeptat za 10 minut ticha. 10 minut, během kterých TY jsi strhnul zábavnou diskusi ve vaší pánský whatsapp skupině. “Ty si ze mě děláš prdel. ” Už jste někdy šeptali nasraný a když je kousek od vás prase?! “Píšu jim, co máme dělat…”

“A co máme dělat?!!!” “Máme se tu pomilovat a ty máš u toho strašně řvát, ať ho zastrašíš!”

“Vy jste fakt úplný idioti!”

“Neboj se, ten už je dávno pryč,” snažíš se mě nakonec uklidnit. “Není, vždyť ho slyším, jak tu někdě dejchá!” šeptám stále nasupeně a stále zvíře ve tmě nevidím.

“Já tu spát nemůžu, lásko, ” kňourám. “On mě sežeře!”  stále se ani nehnu a zuřivě přikládám. Vzápětí se snažím vylézt na blízkou borovici. Už jste ale zkoušeli vylézt na borovici, když má první větve tak v pěti metrech kmene? Proč já nemůžu mít drápy jako veverka?! Ty se válíš smíchy. Když neumím vylézt na kmen bez větví, začnu hlasitě zpívat a mlátit klackem do země. “Já mu ukážu, ….” nezním vůbec přesvědčivě. A ty se směješ od srdce tak nahlas, jak já tě nenávidím a rychle balíš rozestlanej bivak. 

Celou tu dobu se smiřuju, že budu muset oheň uhasit. A budu muset projít nočním lesem dolů do údolí. “A to chceš jako spát v Rabštejně někde na ulici?” 

“Klidně! Kdekoli jinde, než tady s prasečákem!” 

O půlnoci se vyloupneme z lesa, před námi louka. Uf! Přežila jsem tu cestu děsu! Naproti na kopci září ve svitu měsíce silueta rabštejnského kostela a celé městečko.”Waaaaaau!” Magický místo. 

Mr. Pig už dohrálo svoje romantické metalické serenády a místo toho se údolím linou na plný pecky Wanastovky. “Langi, tady je to boží! Usteleme si tady! Vždyť tu hrajou přímo pro mě!” Pochvaluju si to dobrodružství a ty se mi nemůžeš přestat smát. Nějaký praskání od srnek nebo padající žaludy mě už teď nemůžou rozhodit. Vzbudí mě až kužely světla. Řítí se na nás tmou auto a já rychle řvu: “Vstávej! Dělej! Nebo nás přejedou!” naše spacáky jsou kousek od cesty. Rozjaření řidiči z večírku se řítí loukou. Představte si kufr auta. Otevřený. Dveře auta. Otevřený. Všude vyčuhuje všemi směry posádka a jásá. Nás minuli. Louka byla naštěstí pro ně široká dost. 

Je půl páté ráno. Ještě tma. Údolí zavalila mlha. Hvězdy ani měsíc už nevidím. Na obloze je spoustu zašmodrchanejch vodou nacucanejch mraků. Přitulím se k tvýmu navlhlýmu spacáku a upadnu do hlubokýho spánku.