BudaPešť
Nechat rodičovství doma, do batohu sbalit jen nás dva. Tebe a mě a pasy a zkusit, jaký jen spolu znovu bude to asi?
Na hory jezdíme celoročně. Hory nás vpijou a my dva v nich umíme téměř ladně spolužít. Ale …
Plasáci chystají 23.10.2022 premiéru muzikálu Metternich
Akorát jsem doplela záhony #rozcuchanyKytky, utřela si hlínu z rukou do montérek a vydala se do kuchyně za Markét. Markét dělá zrovna domácí úkol s nejstarší dcerou. Doma je uvolněná atmosféra. Máme svůj specifický humor. A mluvíme, jak to cítíme. …
Setkání se spisovatelkou Janou Poncarovou
Živá setkání mají pro mne vždycky mnohem větší kouzlo. Jana Poncarová mě chytila hned svým debutem “Podbrdské ženy” a pak už jsem se vezla. Oslovuje mě, že píše o českých ženách. O době, kterou jsme nikdy v dějepisu neměli čas …
Por que estoy en Espaňa?
Proč jsem ve Španělsku? Moje důvody jsou zcela vážný.
Jen tak se poflakovat po městě.
Jíst bagetu na chodníku a nic neřešit.
Nikoho nebavit. Mlčet. A oči nakrmit neznámým.
Očíhnout, co nosí Španělky. Jak šmrncovní mají místní čísníci úsměv. Sakra! …
Horkou jehlou – Rudolf Havlík
Existuje opravdu v dnešní době otroctví? Za jakých podmínek vznikla trendy móda, která se po tunách dováží do vyvoněného západního světa a nebo co ten tuňák, co si chystáme k večeři. Kdo ho ulovil!? Má pravdu autor, že stačí pro …
Divák
Noc byla studená. Pozvala mě dál. Aby bylo teplo. Slyším dole v kuchyni bublat konvici. Je šero. Ráno. Prší. Na střešní okno bubnujou kapky. Počkat. Pustila potichu stejný song, co hrál dokola a dokola včera večer. Teardrop. Massive Attack. Vylezu …
DIVOKÁ
Mým jazykem jsou emoce
nemusíš mě vždy racionálně chápat
Postačí mi velice
když ti na záda vzkaz fixou můžu drápat
#mojePoezie #autenticka #sbirka #pisuCoZiju #iL #bocaloca_cz
Deník
Úterý 13.9.
Jedeme na další výjezdní poradu s Prostěkytky. Výjezdy rovná se pojďme domluvit, co je třeba, než vypukne kultura. Dnes na zadních sedadlech peřiny, v batohu jediný slušný šaty, na peřinách schne ještě moje jediný sako. Jedeme ke Krušným …
Zítra je taky den – Rudolf Havlík
Voní takovým dobrodružstvím! Cítím to už jen skrze řádky. Ležím v Rakousku u smaragdového jezera a Rudolfa honí tygr. Sedím pod stromem na lavičce a Rudolf právě se svým kamarádem přežili pád letadla. Ti, co pozorují mě, vidí holku oči …
Opium
Moje srdce tluče
jako zvon
já jsem ty – ty jsi já
jsme nedokonaledokonalý klon
Dej mi sebe ještě dávku
nemám pořád dost
tebou obžerství
mi přináší
nefalšovanou radost
#iL #mojePoezie #autenticka #pisuCoZiju…